Výčitky svědomí

Sobče,jak jen můžeš,
mluvit o životě jako o žalu..
ty žiješ a lidi umírají,
bolestivě,pomalu..

Země se svíjí v bolestech neřestí,
a co děláš ty?
Píšeš svý rýmy,stěžuješ si na štěstí,
že prý se občas ocitneš na rozcestí..

.. že nejseš nevinná...
koho to zajímá??!!

"!!!DOST!!!"

Svět není jen trápení
to spíš třeba hladomor,
stěžuješ si na život,
však je zavírali do komor!!!
...plynových....

Ale ty dýcháš..ne plyn - vzduch!!!
Tak dýchej s radostí!!
Chodíš,to ano,
ale šlapeš si po štěstí...

S egocentrem v zrcadle
přemejšlíš o tykadle
beruščím.
A tak ani nepoznáš,
to před tebou není mlha,ale dým
z krabičky cigaret.

"Sklapni už!!!!"

vždyť víš,
ta tvoje děstká "poezie!
rány tvoje nezakryje,
co v duši máš vyrytý..

...nevyléčí,neuzdraví,
jsou to jen blbosti z tvý hlavy!!!!...