Nevybral

Nevybral

Nenávist je přece nevinná a čistá jako lilie!
Kvete kdesi hluboko v nás a pučí.
To láska je zvrhlá a její slova jsou jen pomyje,
Když jsi ten, jehož mysl trudem kňučí.

Ale kdo ví, co kdo ví?

A jedině když na město tma padá, cítím, že jsem srkz...
Chtěl bych ležet tam, kde je ticho věčné.

V tom nejodlehlejším stínu bych si našel svou malou tvrz,
A lehl bych si mezi šedé kameny konečně.

A do jednoho malého šedého kamene bych své jméno zvečera vytesal,
S dodatkem, že já jsem si to přece nevybral...