Pět zastavení u pramene Kotelnice

V víru gest a událostí, zvláštní pocit se mě zhostí,
pocit jako na pranýři, teď i s Bohem se snad smířím.

V únoru prý patnáctého, poznám, co je v tobě zlého,
zaslepená láskou k tobě kráčím ke své vlastní zhoubě.

Nastal pravý čas, zanechat tě napospas,
odvíjí se klubko vlny, život bývá občas mylný.

O samotě, v davu lidí sama před sebou se stydím,
nepoznaná, obnažená, za poznání krutá cena.

Nikým jiným neslyšená, hlasem i vzezřením jemná,
pod oblohou na dně pastí budu sebe samu másti.