Obloha a Slunce

Obloha se temně rděla,
zapadalo Slunce,
proto se jen bázní chvěla,
že zmizí v noci tůňce.

"Ty si zmizíš za obzorem,
budeš zářit v jiném světě,
zahalím se jenom šerem,
nic pode mnou nepokvete.

Ty se ztratíš v klínu noci,
ve světě zavládne stín,
kdo mi přijde ku pomoci,
když zazní kvil meluzín?"

Slunce praví: "Milé nebe
jen se zahal do šera
křídla ticha vezmou tebe
tam co láska vyvěrá.

Vyspi se jen do růžova,
já ráno z tvých beránků
odejmu šeď od olova,
vložím barvu červánků,"