Poslední loď

Z paluby lodi mávám
své lásce i svým přátelům.
Nesměle se odevzdávám
cizím krajinám a přístavům.

Vítr cuchá vlasy,
Hladí tvář, tiší hlasy.
Někdo přichází
a mým srdcem si hází.

Trochu optimismu?
Ta ironie!
Hořká realita
do duše mi ryje.

Růžová ustupuje,
syčím, jak zmije.
Takhle se žije?
Nebo už je konečná?

Chladný vánek... mlčí.
Nebo si brouká?
Tohle ti stačí?
Jenom se nesměle koukat?

Loď mizí za obzorem,
i já se vzdaluji.
Už není pod dozorem...
Slovo odchod hláskuji...