Strange II.

Líběj se mi mý ruce po mámě,
jsem ráda,
že žiju v týhle zemi,
ale občas se prostě nemůžu
dost dobře nadechnout.

Někdy mi chyběj slova
a někdy mi i 100 kilometrů
připomíná Saharu.
Bez tebe jsou všechny kopce K2
a ani na jejich vrcholech
se necejtím vůbec dobře.

Místo smrti Kurta Cobaina
mě rozpláčou
vyprodaný boty.

Větší radost
mi dělá vítr /někdy déšť/
než slunce.
A pořád nemá můj život
ten správnej
„strange feeling“.

... Ani když doposlechnu
posedmý tu samou skladbu
a pustím si ji znova.

...

Pořád tomu něco chybí.

Možná to chce jinej svetr.
Nebo jiný vlasy.
Třeba mám blbou barvu nehtů,
málo novinovejch výstřižků na zdech,
nebo bych noviny
neměla číst vůbec.
Třeba bydlím ve špatným městě,
ulici,
nebo místnosti našeho dvoupokojového bytu.

... možná tomu chybíš ty.

/“I need you so, honey.“/