Perlička z naší noci

Za slzu krvavou,
pro tu rudou krůpějku,
volíš cestu zbořenou,
odbočuješ na přípojku.

Halíš se do šatu ze stínu,
pro potěšení z bolesti,
ztěžklá látka z karmínu
nezastane náplasti.

Operní skřípot nože,
zanícená rána už tak nebolí.
V hrudi otrávené brože,
srdce se na prach rozdrolí.

Tak kdo tě probudí,
ty moje neštěstí?
Kdo tě pohladí,
svou vlastní neřestí?

Já?
Ne… jenom ty!