Život jak...

Do zrcadel cizích očí se dívám,
svůj obraz jen těžko v nich nalézám,
bez slz není pro život potřebná útěcha,
kolikrát jen žijem? tak proč spěchat…

Pár bezbarvých fleků,
něco od krve, slz či jen rtěnek,
od hořčic a několika párků,
není to život a také to není chtěné.

Pojďte, ale ještě kousek dál,
do východiska beze jednoho snu,
slyšíte v něm hudbu, to je bál,
na počest srdce, života a dnešních dnů.

Do zrcadel cizích očí se dívám,
špínu jen na sobě v nich vnímám,
vodu a dobrý prášek to v životě není,
snad jen smrt všechno smyje a změní.

Pojďte, ale ještě kousek dál,
ten kousek za to stojí,
není to komorní síň, ale pohřební sál,
pojďte do srdce, životu a nejednoho snění…

Život je jak triko, které se vypere jen jednou…