Míjím stíny dávnověku

.

tichem stínů
v řadách
kamenní vojáci
na vartě
pro věčnost

ukryti polehlým břečťanem
sem tam s kaménky
jinde zas
pod kamenem vzkaz
a vyhořelá svíce

znavené léto
kalným pohledem
pobleskuje
tady leží žid Süs
a vedle zas Rubinstein
Kohenů ruce
střídá palma
nebo obraz ryb

. . . podivuhodné . . .
věky uchované v kameni
na vršku v Mikulově
nebo v Třebíči
či v Holešově
koruny stromů
střeží vysvěcený klid
i těch ostatních
kterým nedopřáno spočinout tam
. . . odkud sami vzešli
zůstal jen polétavý prach
a saze vzpomínek
na utrpení
na smrt
a na poslední vzdech

jdu strání
v těch obyčejných deskách
čtu jako ve slabikáři
neumím hebrejsky
ale v křivkách písma
vnímám dávné věky
a věčný kult víry
v milosrdnou budoucnost . . .

.