V kopiích dne

Schnoucíma rukama
přikládám další část
rostoucí mozaiky
z černobílých dnů,
vyprázdněný vzduch
slabou vůni nese
pulsujícím prostorem
zešeřelým víc než včera.
Dnešní soumrak
je dávno minulostí,
květy se zavřely -
jako pokaždé ukončily svůj den
spí
kvůli dalšímu ránu.
S vysekanou potřebou,
co mi ulehčuje roky,
pozvolna procházím časem.
Lampa co křičí do tmy
je tady jako já
a uzavřený stěny
co zarytě mlčí...