Tatínek právě zemřel . . .

Tatínek právě zemřel . . .
Tři prázdná slova na displeji mobilního telefonu.

Tatínek právě zemřel . . .
čtu dokola tu zprávu.
tatínek právě zemřel . . .
a usínám až k ránu.

V hlavě jen tepot malých okovaných botek,
nezbyla ani slza na zármutek,
až na dno vyhořela duše moje celá,
jak zoufalstvím a bolestí se chvěla.

Vše kolem zůstalo černobílé,
každého jednou čeká tahle chvíle,
ochromen, prázdný budeš jednou stát,
ten tam je všechen chladný majestát,
jen bolest a žal srdce svírá
a v život nezbyla ti víra.

Tak v koutku tiše stojím stranou,
vesla rozčísla hladinu,
jen ještě chvíli nech mne tady,
Chárone, aspoň hodinu.