Ticho

Ticho, rozpaž své perutě
nad městem nehodným.
Rozpíná se zlověstně,
přetéká do kopců,
valí se jak lavina do údolí.
Kdo ji zastaví,
kdo zachrání drobečky zeleně
prohrávající bitvu s predátorem?

A stejně tě miluji.
Za nocí bdím
a naslouchám tvému dechu.
Tuším zrychlený tepot srdcí
i zdušený pláč opuštěných,
co prosí o útěchu.

Jsem také kouskem tebe.
Než přijde svítání,
než zhasne poslední okno,
jež blikalo do temnot,
než zmizí temná modř noci
a zmatek a hluk zvítězí,
uzamknu na tisíc západů
svůj tajemně sváteční pocit.