Nenávidím tě!

Řekni mi,
co dělám špatně?
Srdce mé bolí splíny
a září už jen matně.
Nenávidím,
znám tohle jediné slůvko,
nenávidím,
tebe, „táto“!
Další lahváče
a pitomej smích,
srdce mi křičí a pláče,
nenávidět prý je hřích.
Teď sedíš tam,
zase namol,
vypadni pryč
a nikdy se nevracej.
Hlas zmoženej alkoholem
a litry piva,
vypadni, dělej, honem!
Pohřbíváš mě zaživa.
-A je ti to fuk. My všichni.-
Jen se nedělej,
my to víme,
seš zkaženej,
my tě nenávidíme.
Podívej se co děláš,
máma je daleko,
ty chlastáš
a já chci něco víc!
Slova do duše vrytá,
jen tato dvě
a můj hněv vzrůstá,
nenávidím tě!
Nejsi můj otec...
Dávno už ne...
Nejsi nic!