Zelená neznámá

Poprvé přišla...zelená neznámá
vidím to jako dnes.
Hned věděla jsem že je má
zahnala života stres.

Smíchem mi zavála tváře,
do očí nalila slz.
Očích mích mladosti záře
zrudla...skrz na skrz.

A přicházela každý den
spřízněná zelená.
Od října až po leden
její vůně opojná.

Pak smích roztál z líček
už není zábavná.
Můj každodenní přítelíček,
cítím se zmatená.

Přivezla tichounce k temeni,
na obláčku spáleném,
mého ega trápení,
zahlodala v mozku mém.

Přifoukla s dýmem balíček,
v balícím papíře zeleném.
V něm pochybnosti zrníček,
šeptala...jen si vem.

Dnes se s ránem s přítelkyní loučím,
pevná, správně rozhodnutá.
Večer se nevyhne očím mým,
zas krásně voní...a už je svinutá.

Možná jí taky znáte,
zelenou (ne)známou.
Možná jí denně užíváte,
díky ní jste možná poetou.

Mysl mi překryla roletou,
jestli vám však mohu radit,
nezaplétejte se s touhletou,
je těžké se ji zbavit.

Svačí vaše vzpomínky,
odjedvá emoce.
Večeří naše myšlenky,
nahlodává srdce.

Dala mi, vzala, změnila,
voňavá, lepí, je spanilá
...zelená neznámá.