TEN CHLAP

.

Tupým dřevcem tě odmrštil
daleko od své zběsilé jízdy,
hromady padlých nepohřbil,
ke všem se otočil zády.

Šíleným tryskem vyhlíží oběti,
jen slabé vybírá,
ty co jsou bez dětí,
v ústrety zážitkům koně utýrá.

Pěšáček schoulený těžce se vleče
nikdo ho nevnímá a jedna přece,
nese to těžce jen křičet by chtěl,
nechci být sám,vždy jsem naletěl.

Oř pod ním zeslábl,sotva už stojí,
pane můj nemůžu už jsem si užil,
zůstal ti život jen a málo chlapství,
lepšího koně jsi žadonil.

Panna ne mladá,tak akorát,
přivila poutníka za vlastní práh,
rány mu omyla než půjde spát
potom ho poznala,to je TEN chlap.

Pod tíhou vzpomínek
ustlala lože,něžně se přitiskla
a to je konec.

.