Náměsíčná

V zařícím odlesku prvních zářijových paprsků
pod kopcem rosou smáčeným kráčejíc
chladnou ranní mlhou do neznáma za srdcem

odcházím se zrakem zavřeným za citem
uvnitř sevřeným daleko od všeho všedního dění
oddávám se hlubokému snění při cestě tam

tmou a za světlem podzimního slunce
krokem pomalým zrychleným tepem
snáším se k cíli doprovázena orlím letem

za hlasitého vřískotu lesní zvěře a lupajících větví
pod krokem šmátrajícím neviditelnou krajinou
za cílem nejistým, tam kde sny nehynou

slunce nad hlavou, kráčím nějaký čas,
opadl chlad, ztrácím hlas,
kde je ten konec neznámý?

AAA. Volný pád!!! Dopad nám to oznámí...