Kasiopea 2

Tenkrát jsem stála na balkóně
nemocničního pokoje
Kouřila jsem jednu cigaretu za druhou
A jak dým stoupal k nebi
Neohlížela jsem se za tebou
Neohlížela jsem se za sebou
Za ničím v tomhle prázdném životě
A i když milovala jsem tě
Jak člověk jen milovat může
Na chvíli zmizels z mojí kůže
Zmizels z představ mých
Tenkrát poprvé prosila jsem hvězdy
o trochu milosrdenství
Ale nezvrátilo se nic
A tak jsem tam stála i po operaci
A kouřila jsem jednu cigaretu za druhou
Vyčítala jsem krutost všem těm hvězdám,
co zářily bezcitně nade mnou
tu noc jako každou jinou
Dnes v noci procházela jsem se pod oblohou
A byla to noc plná všech těch hvězd
Má kočka zase myslela si, že je pes
A hrdě na vodítku cupitala vedle mě
Chladno bylo příjemné
A já, ač v očích leskly se mi slzy,
cítila jsem se silnější,
zodpovědnější,
možná i smířená
A pak jsem uslyšela hlas odkudsi zeshora :
"Jen blázen mluví ke hvězdám..."