Objímáš mě...

Začíná bouřka,
já byla tak hloupá
stojím tu v dešti,
mám ruce v pěsti.
Zvedá se vítr,
vidím před sebou větrný vír,
zvětšuje se…
volám o pomoc,
ale nikdo mi nepomůže
je noc.
Jsem tady úplně sama,
tak jako dřív…
v hlavě mi zní: ZACHRAŇ SE!
Ale proč?
Všechno se mi mění v prach.
snažím se tomu všemu utéct,
zavírám strachem oči,
vidím moře…
má konejšivé účinky,
ale i ty se mění v prach.
Přichází přílivová vlna,
Říkám si: TEĎ UMŘU!
Cítím, jak padám na zem,
mám strach otevřít oči,
co když už nežiju?
Bojuji…
přemáhám strach
VYHRÁLA JSEM!
Pomalu otevírám oči,
jsi u mě…
Držíš mě v náručí,
brečíš,
omlouváš se,
slibuješ…
ale já ti nevěřím,
zklamal jsi mě.
Ale v mé hlavě zní: ZACHRÁNIL TĚ! VRÁTIL SE!
Slyším, jak říkáš- Miluji Tě!
Odpusť…
Odpouštím ti,
ale naposled.
Máš rozzářené oči,
díváš se na mě, jako když jsme se spatřily poprvé,
je to nádherný pohled,
objímáš mě,
je ti jedno co se děje za námi,
nemáš strach…
Není úniku a ty to víš,
cítíme kolem sebe chlad,
naposledy tě líbám,
objímáš mě…
pocit, že umřeme spolu v náručí,
nás oba konejší na duši.
Cítím, jak už nejsme na zemi,
srdce mi tluče rychleji a rychleji,
ale nejsem sama.
Už nemám sílu držet tě za ruce,
(o)pouštím tě…
Naposledy jsme vyslovily tu větu,
co to vše začala…
Je konec…
Odpusť…
Miluji tě…