Ozvěny duše

Z šedi a smutku velkoměsta
vede jen jediná správná cesta.
Když pokochat duši chci znavenou,
projdu se zemí mou nádhernou ...

... stromy okolo silnice,
jak dokonalá kytice
dozrálých, rudých jeřabin.

Jak něžné ženy vonný klín ...

... kouzelná vůně borovice,
jak roní slzy pryskyřice
na lůžka zeleného mechu.

Lesem se nese závan vzdechů ...

... v zlatavých polích zralé klasy,
jež konec léta sklizní hlásí,
dobyté pílí rukou lidí.

Své dary Boha znova sklidí ...

... párek labutí u jezera,
jež každého dne za večera
ódu svou lásky tiše pěly.

To vše mé oči uviděly.

S návratem z kouzelné té říše
duše má verše dál zas píše ...