Čarodějnice

Kolem hlavy vlasů černá svatozář
list po listu na stole otevřený snář.
Chechtot větru za oknem, šlehající déšť
odvahou i plamenem plaší divou zvěř.

Nad malinkou chaloupkou míjí roční období
i moudrost stará staletí pod časem se rozdrobí.

Kočka mňoukne zaklínadlo,někdo klepe na dveře
na rameno cosi spadlo, čeká, kdopak otevře.
Slabý povzdech, blikla svíčka, mince vklouzly do dlaně
kotlík bublá, nápoj lásky chutná trochu ohraně.

Znovu klika otáčí se, zavrzaly veřeje,
zoufalý tón,prosby, zlato, vyléčit tak těžké je.
Cestička ta vyšlapaná, trochu skrytá ve křoví
kolik tudy projde duší, nikdy nikde nepoví.

Pak už jen klid, vítr hvízdá, čarodějka půjde spát
zítra zase lidé hloupí nechají jí vydělat.