Hornická

všichni o mě ví že nemám strach
když jsem celý život na šachtách
mám jen stín na duši a v plicích prach
a společnosti hrozí krach

dvacet let jsem v dole žil
a svou práci bych neměnil
teď už práci nemám rok a půl
já ten důl potřebuju jak sůl

já ten důl mám stejně rád
i když mi tam umřel kamarád
já chtěl bych zas svou práci mít
teď o ní můžu ale jen snít

studený déšt téď padá z oblohy
a pod ním stijí horník nebohý
tápí se že děti maj hlad
a on v noci nemůže spát