Sladký pokoj velehor

Pokoj velehor,
jak se jim srdce podobá!,
tvarem,
co darem lásku přijalo.

Moře co nemá dno.

Barva snad bezbarvá,
v sedmém Nebi.

Snad sladký vánek křídel andělů.

Duše bez těla,
co nic už nechtěla.

Krejčí ušil lásku,
pokoj nedobytý zbraněmi.

Už spadlo brnění,
nemusíš do války,
tuny hříchů odloženy,
i všechny ženy do jedné.

Z botasek odletělo poslední bahno,
při výstupu…

Dar dítě mělo,
co nerozbalilo na Vánoce první.

Pokoj ptáků vítězů,
cos odříkal jim potravu,
hlad pouště stvořil křídla,
co doletí k pokoji.

Setrvej,
než se stane věčným,
pro dravce z pouští.

Dravců žalmy z velehor,
sílí zpěvy v Bohu chór,
mohli dojít pouští,
do Nebe Láska pouští,
úzkou cestou chudých.

Sladké nic,
to je vše.

Kašleš na to co jsi měl,
je tu pokoj velehor,
Už je „zítra ani dnes“,
jen pokoj bez peněz.

Přišel nečekaně dnes ráno,
po noci dlouhé snad poslední.

Nechybí ti něco?