Moudro o kapkách v blátě

Nad vznešenou podstatou
kovářem proklatou
nevidí pekaři dnes žádný rým.
Kolem se otáčí
se svými koláči
pozvednou spod bláta kdejaký šprým.

Dívá se vznešeně
ras vzácné plemeně
na dlouhý provazec mrakolodí,
když tu se ukáže,
že trocha kuráže,
spadlou veš nepoškodí.

Dál ve tmě sát,
zde nelze se bát,
že země v mrazu postačí,
ke zkáze všem,
však znají ten šém,
co golema z špíny roztáčí!

Tvrdí! Kovář, že spad
v ten nicotný hlad,
co věčnosti nic nezmění,
avšak slovutný ras
zved před chvílí hlas,
on doufá že nějaké promění.

A Bůh nad tím kroutí hlavou v neuvěření.