Jiříku, Jiříku II.

Jiříku, Jiříku,
když vezmeš za kliku,
možná vytáhneš dýku
v mém srdci zapíchlou píku.

Však kdo jí tam bodl,
to bys neuhodl,
byls to Ty, kdo by mohl
a ostří při tom ohl.

Ta rána bolí více,
snad zasáhl jsi plíce,
já na zemi spíce,
vedle hořela svíce.

Jen Ty to stále nevíš,
do vesmíru hledíš,
když nedaleko sedíš,
že život zatím maříš.

Jednou Ti dá šanci
-smrt vyzve Tě k tanci.
Udělá, co já chci.
Nad hlavou letí ptáci.

Krkavci a supi
se na mršinu kupí.
Ale živá je a úpí.
Křičí, když trhají jí supi:

Dokud Tě znám,
kéž bys byl sám,
Tebe proklínám,
navěky sám...