Vzdálený cíl

Z vůně kopretin
zbyl mi jenom dým,
který k nebi, k nebi stoupá.
A z mých ideí,
co zemí zachvějí,
zůstala jen vize hloupá:

že stačí pouze svůj život žít
a nemusím svět nutně proměnit.

Dým z mých kopretin
tak tiše jako stín
stoupá, stoupá, stoupá k nebi.
A můj zářný cíl
je vzdálen tisíc mil
a odtamtud se na mě šklebí.

Ač vím, že bojovat musím dál,
můj osud už se mi ukázal.

Teď vím, že jak ten květ
i já co nevidět
proměním se pouze na dým.
Ač nelze nic vzít zpět,
já budu závidět
těm nespoutaným duším mladým,

co ještě mohou žít v domnění,
že jednou, jednou svět promění.