Vzdálená láska

Už zase je tu noc
a já sama sedím dál,
smutná jsem moc,
ale to už ani nevnímám.

Někdo na druhém konci
sedí také snad,
který má zrovna po promoci,
ten nebude mít hlad.

Zajímat se bude o mne někdy?
Myslíte si to co já?
A pak řekneme se leckdy,
co kdo rád má.

Budeme si spolu rozumět?
To není těžké tak.
Jeden druhému vyhovět
a natřít na něj nový lak.

Je krásný nebo chytrý?
To zajímalo by mne hned,
pár budeme dobrý,
jak jiřiček slet.

Budeme se rozumět?
Ach, jak to bude krásné,
spolu vidět svět,
vše nám bude jasné.

A co když mě opustí
nebo já jeho dřív?
Náš vztah se rozputí,
jak sluncem napadený sníh.

To nepřežiji,
já musím homít vedle sebe.
Ne vidět ji,
jak hladí s ním sedmé nebe.

Slzy po tvářích potečou mi,
já nemohu je zastavit
a oni utečou mi,
já půjdu se pak popravit.

Ostrý nůž či prášky lépe
nebo uškrtiti se nechat?
Snad jed mi rozevře nebe,
nemůže stopy zanechat.

V ráji šťastná budu
a nechat na osudu,
s kým vším se tam potkat mám,
se všemi známými - plakat mám?

Slzy nechám na příště,
až uvidím tu miléhosvého,
který jak klíště
bude se nacucávat do srdce mého.

Krev stéká mi po prsou,
to bolest hrozná je
a on pusou svou
pije krev z peřeje.

Stýská se mi, milý můj,
jak mám jen zapomenout?
Ty jsi stále svůj
a já nechci na sebe upomenout.

Ani kousek místa v tvém srdci není?
Kousíček pro mne nenašel bys?
Nebo jsem přešla v zapomnění
tak rychle, jak přišla jsem kdys?

Snad zapomenout na mne nemůžeš,
to bych si přála moc.
Kdy se konečně vzmůžeš
a přijdeš mi na pomoc?

Miluji tě, a vudu vždy,
nic s tím ty neuděláš,
vidět budeš mne, kdy?
Až mne smutnou vyrobíš koláž.