Procházka metafor

Osmero nožiček
a tenké vlákénko,
do něhož se chci chytit.
Dál nechci padat do prázdna,
ale pavučiny mě nezachytí.

Topím se v řece.
Proud mě táhne kupředu,
zmítám se ve víru samoty
a jezy jsou mé nitro,
hlasité, ale je překřičím.
Jsem rybou v potoce,
kterou nikdo neloví.

Jedna ze světel lamp,
pro všechny samozřejmost.
Až zhasnu, nahradí mě jiná.
Jsem dlážděný chodník,
po němž každý šlape.

Hluboký les,
jenž tajemství skrývá,
ale nikdo nechce bloudit,
hledat v něm.