ˇVyznání Marijce

Snad tě tvůj milý též tolik nemiloval, ač bylas mu vším
otěže, kterými vedla bys ho, láskyplná, tápající nebyly k mání;
že chceš být vedena snad téžs mu nepřiznala
protos tak naprázdno brázdila básněmi...
Naprázdno? Ty verše jsou přec vším!
Milencem, otcem, domovem dívčích duší:
Hodiny člověka, hodiny duší...
Jak hluše zní báseň bez prožitku;
V bezesných nocích nebyl čas k milování,
ohánějíce dny tolik se vlekoucí tekoucí touhou,
řekou myšlenek,
dlouhou, předlouhou samotou uprostřed lidí
Vidělas jiný svět, lepší svět, dávala jsi mu svoje jména.
Marijko, co na tom, že žena?
Nesvobodná, pokořena,
v hodině duše, v hodině jména Duše