Beznaděj

Dusná tma padla na ten kraj
není už jaro,není máj.

Postava jdoucí tím krajem,
sehnutá smutkem a zmarem,
bloudící bez cíle a bez naděje.

Nevidí,co v oči už dlouho bije.
Nevidí,že slunce už nevysvitne,
že hvězdy na nebi už nesvítí.
Květy na louce už nezavoní.

Mlha jak temný háv ,
halí tu tvář k nepoznání.
Náhodný chodec nemá zdání,
koho to míjí v šerosvitu.

Jen studený závan dá mu tušit,
proč srdce začne prudce bušit.
Proč sevře se a ustrne.

Vždyť právě potkal
BEZNADĚJ.