Nirvána

Putuje v prstencích Saturnu,
odevšad tóny kosmické,
vznáší se v kývavém nocturnu
křiklavé vrásky mimické,
podobny prasklinám v kamení,
balvany vědí se smát,
z úst prachu drolivé dávení,
někdo je uhlédne snad.

Světlo zrak přitahuje,
i kusy bezradných hmot,
v temnotách přituhuje
ubývá vědomí knot.
Svět neví o padlých
do hranic bezeznáma,
vykvetlých, zvadlých,
jež pohltí nirvána.

Krouží kol zplozených souhvězdí,
jež explodují do času,
jen duše k nebi se proklestí
hřbitovem částic
bez kompasu.