Mému nejlepšímu příteli

Nugetě

Existuje málo chvil, které mne dojímají;
když Tvou bělostnou hřívu paprsky objímají.
Když závodíme s větrem a stromy se nám klaní,
někdy mi štěstí slzy do očí vhání…
Když řítíme se pod hvězdnou oblohou,
ani ty hvězdy chytit nás nemohou!
Klidně si na nás namiřte kuše,
stříbrný měsíc střeží naše duše.
Tvá kopyta mají sílu tanku,
a nohy – přirovnám k nezkrotnému vánku.
Slyším Tvůj šepot, ačkoli neznáš slova,
tenhle hlas se v mé mysli napořád schová.
My nemáme okovy, ty změnily se v prach,
přesně ten den, kdy překročila jsem práh.
Kdy jsem Ti prvně pohlédla do očí,
poprvé cítila když štěstí mě obtočí.
Když mohla jsem se dotknout Tvého hedvábného těla,
v ten den já dostala vše, co jsem vždy chtěla!

Tím chtěla jsem jen říci: Jsi mé štěstí a svit,
a že Tě budu navždy v srdcí mít…