Tělesná schránka
Tělesná schránka
Když stromy pláčí smůlou
a na dosah je smrákání,
obalím se jehličím a kůrou
a z hloubi srdce činím pokání.
Propleteny jsou duše kmenů.
Po smrti možná zapomenu.
a na dosah je smrákání,
obalím se jehličím a kůrou
a z hloubi srdce činím pokání.
Propleteny jsou duše kmenů.
Po smrti možná zapomenu.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Člověk o samotě mezi tichými stromy je nejblíž sám sobě a svému srdci, slyší svůj vnitřní hlas a jeho pokání je upřímné.
29.09.2008 10:03:00 | denebrin
Když jsou stromy "napadeny" a už se nemohou bránit, blíží se jejich čas, vytryskne z nich "smůla". Připadá mi to, jako pláč nad svým koncem.
15.09.2008 07:26:00 | Inge