Marně se ptám

.

táhlé jsou písně bolestí
když posíláte své slzy blankytu
a Vaše srdce zůstávají jen jako . . .
. . .

zrcadla báječných snů
jsou zakleta ve starožitníkově krámu
omšelá vyprchanou touhou
s pavoučím na zádech
nakyslým pachem
a prachem dávno minulých dnů
po obočí
i na rtech
místo rtěnky
jen zašlý nádech od měděnky
. . .
syrovo
jako při adventním pohřbu
když listuji na stránkách veršů
jsou mámivě krásné
jak na podzim listí od břečťanu
ale už bez života
čeká je vlhko
hnilobný pach
. . . než pohřbí je sníh
až přijde zima

zůstáváš stále jen odrazem
na hladině života
jako padlý list
či kousek zmáčeného dřívka

ryzost okamžiků
podivuhodná lest
chvílí slabostí
klam záře briliantů
. . .
rozklad myšlenek
jako tajemná duha
jako aura Tvého tajemného nitra
jako oblak na obloze
nerozhodnost okamžiků
nečitelná slova
jako sepjatých rtů
. . . modlitba . . .

zůstáváš stále jen odrazem
na hladině života
jako padlý list
či kousek zbloudilého dřívka
marně se ptám
odkud bloudíš kam . . .

.