Hledání

Jsem víla? Poletující mráček?
Šumivá řeka? Zpívající ptáček?
Jsem člověk, kousek přírody a samoty.
Jsem západ slunce obutý do temnoty.
Jsem láska, něha a porozumění,
Tak proč upadám do bezvědomí?
Řeka plyne, láska s ní,
snažím se chytnout naději a sny.

Chci pryč z této planety,
mít sebevědomí a umět říci co chci!
Jsem květinka – zavřená, magickými klíči,
Přátelství je těžká věc a jen tak ve mně nevyklíčí.
Miluji – jsem žena? Dítě?
Jsem tlukot srdce s propiskou v ruce.

Chtěla bych být jako dřív,
vrátit čas a žít,
žít daleko za oceánem bytí,
bez lidí, nenávisti, zloby a konzumního žití.

Malovat jsem zapomněla, rodiče odsoudila,
přátelé ztratila a jedinou lásku přiloudila.

Láska, škola, sny,
roky, měsíce, dny.

Jsem k ničemu, neumím nic!
Chtěla bych být neviditelné víc.
Jsem černobílá postava s barevnou tváří,
jsem nemluvná květinka na polštáři.

Jsem fotografka? Tanečnice nebo Láska?
Spisovatelka? Dcera či Kamarádka?
Jsem vše, zároveň nic,
neumím ze sebe dostat víc.

Jsem rozbitými střípky života svého,
potřebuji čas na slepení všeho.
Čas stojí mnoho,
tak vyber si konečně co z toho!
Lásku? Domov? Přátele či psaní?
Fotky? Tanec? Školu nebo uznávání?
Jsem vše, a tak to taky zůstane,
ať čas rozhodne, co pak nastane!