Dnešní večeře Ti velice chutnala.
Byla opravdu skvělá.
Po večeři spousta alkoholu.
Hudba.
Odvázaný klub.
Odvázaný až moc.
Spousta svící na stolech.
Vždy jedna menší a jedna větší.
To kdyby zhasla ta menší.
Svíčky, co se navzájem od sebe zapalují.
Jedna od druhé.
Hrají „DVEŘE“ Tvojí oblíbenou kapelu.
Rychle na parket.
A zase spousta alkoholu.
Večer se pomalu mění v noc a Ty musíš domů.
Konec zábavy.
Alespoň pro dnešek.
Konec svící.
Venku prší.
Poslední zářijový den.
Metro je v tahu.
Na drožku nemáš.
Tak to musíš jít pěšky.
Nejlépe zkratkou.
Jdeš prostředkem dlouhé ulice.
A stíny se k tobě natahují.
Malé kapičky vody dopadají na vychladlý asfalt.
Tvé podpatky lehce ťukají do noci.
Zkratka přes park je snad nejrychlejší.
Mezi prsty žmouláš klíče od bytu.
Park je tmavý a Tobě se tam moc nechce.
Raději bys byla doma v posteli.
Rázně vykračuješ.
A park Tě přijímá do svých útrob.
Cesta mezi stromy.
Každá třetí lampa nesvítí.
Rozbořený plot lemuje cestu, která vede napříč parkem.
Ale světlo tu je. Je tu prostě vidět.
V dálce je slyšet zpěv malé holčičky.
Zpívá si o noci bez úplňku.
Letmo se podíváš na oblohu.
Déšť syčí v kalužích.
A Ty vidíš, že je noc bez úplňku.
Zpěv přestal být slyšet.
A na cestě vidíš kanál.
Jde z něj pára.
Pára, která svítí.
Procházíš pomalu nad kanálem a všímáš si, že tam dole pod poklopem svítí svíčka.
A vedle ní je ještě jedna větší.
To kdyby zhasla ta menší.
Z křoví vyjíždí malá holčička na tříkolce a začíná si zase zpívat písničku o noci bez úplňku.
Udiveně jí pozoruješ.
A ona se na Tebe směje.
Je noc bez úplňku.
Holčička má bílou noční košili.
A lesklé oči.
Je tma.
Takže oči nejsou lesklé, ale jen tak trochu svítí.
Tříkolka má řidítka potažená modrým krepovým papírem.
Holčička má modré ruce.
Papír v dešti pouští barvu.
Jezdí na tříkolce okolo Tebe a zpívá písničku o noci bez úplňku.
Místo zvonku, má na řidítkách dvě zapálené svíčky.
Jednu menší a jednu větší.
To kdyby zhasla ta menší.
Holčička náhle mizí za stromem.
Zpěv přestal být slyšet.
Jdeš dál po mokré cestě.
Zkratka by měla pomalu končit.
Ale je moc dlouhá.
V dálce je slyšet řev.
Lidský řev.
Přicházíš na rozcestí, kde se cesta rozděluje na dva směry.
Jako Tvůj život.
A sedí tu pes.
Velký.
Černý.
A před ním je svíčka.
A vedle ní je ještě jedna větší.
To kdyby zhasla ta menší.
Všude okolo je rozházený promáčený krepový papír.
A modrá barva stéká po cestě do kaluží.
Pes se ani nehne a jen Tě pozoruje.
V jeho očích vidíš jenom tmu.
Nedá se do nich zahledět.
Oba jste ozářeni třepotavým světlem svíček.
Na tom tmavém rozcestí.
Koukáš na zem.
A vidíš, že okolo jsou vyježděné stopy od tříkolky.
V parku se náhle rozsvěcejí svíčky.
Jsou po dvojicích.
Vždy jedna menší a jedna větší.
To kdyby zhasly ty menší.
Některé jsou ale opravdu zhaslé.
Máš potřebu je zapálit.
Ale raději se rychlým krokem vydáváš směrem, který vede ven z parku.
Bez ohlédnutí utíkáš přes modré kaluže.
Cesta se svažuje dolů k řece, kde park končí.
A tam končí i Tvá divná pouť.
Vycházíš z parku ven.
Starý pán, který tu u řeky venčí svého psa, se na Tebe vyděšeně dívá.
A jeho vystrašený pes na Tebe štěká.
Podíváš se na své ruce.
Jsou modré.
Papír v dešti pouští barvu.
Jsi totiž malá holčička, která jede na tříkolce.
Tříkolka má řidítka potažená modrým krepovým papírem.
Místo zvonku má dvě zapálené svíčky.
Jednu menší a jednu větší.
To kdyby zhasla ta menší.
Ty máš bílou noční košili.
Cítíš se divně.
Tady na ulici.
Na tříkolce s řidítky potaženými modrým krepovým papírem.
Otáčíš se a jedeš zpátky.
Zpátky do parku.
Abys tam mohla jezdit po cestách s modrými kalužemi.
A zpívat si písničku o noci bez úplňku.
Jednou zajedeš do křoví.
A budeš čekat.
Abys mohla překvapit svou písničkou.
Slečnu.
Která třeba právě teď.
Na druhé straně.
Vchází do parku.
Brzy projde okolo kanálu.
A zastaví se na rozcestí u velkého černého psa.
Děj, co skvěle graduje, a nekončí. A navíc, ta grafika k tomu, podtrhla mé podprahové vnímání. Tento způsob ochutnat a nesníst má svoje kouzlo.
Alenka v říši divů, skoro jak Švankmajerova animace.
18.04.2021 14:59:17 | Vivien
Staneš se tím čeho se děsíš.
Nebo jsi sám sobě strachem..
Připomnělo mi to film Podnájemník.
01.02.2019 00:39:18 | Now
líbí se mi to
je to jako jeden z těch příběhů z knížky Požíračka mrtvol :)
15.09.2008 13:45:00 | Romana Šamanka Ladyloba