Holčička na tříkolce

Holčička na tříkolce

Dnešní večeře Ti velice chutnala.

Byla opravdu skvělá.

Po večeři spousta alkoholu.

Hudba.

Odvázaný klub.

Odvázaný až moc.

Spousta svící na stolech.

Vždy jedna menší a jedna větší.

To kdyby zhasla ta menší.

Svíčky, co se navzájem od sebe zapalují.

Jedna od druhé.

Hrají „DVEŘE“ Tvojí oblíbenou kapelu.

Rychle na parket.

A zase spousta alkoholu.

Večer se pomalu mění v noc a Ty musíš domů.

Konec zábavy.

Alespoň pro dnešek.

Konec svící.

Venku prší.

Poslední zářijový den.

Metro je v tahu.

Na drožku nemáš.

Tak to musíš jít pěšky.

Nejlépe zkratkou.

Jdeš prostředkem dlouhé ulice.

A stíny se k tobě natahují.

Malé kapičky vody dopadají na vychladlý asfalt.

Tvé podpatky lehce ťukají do noci.

Zkratka přes park je snad nejrychlejší.

Mezi prsty žmouláš klíče od bytu.

Park je tmavý a Tobě se tam moc nechce.

Raději bys byla doma v posteli.

Rázně vykračuješ.

A park Tě přijímá do svých útrob.

Cesta mezi stromy.

Každá třetí lampa nesvítí.

Rozbořený plot lemuje cestu, která vede napříč parkem.

Ale světlo tu je. Je tu prostě vidět.

V dálce je slyšet zpěv malé holčičky.

Zpívá si o noci bez úplňku.

Letmo se podíváš na oblohu.

Déšť syčí v kalužích.

A Ty vidíš, že je noc bez úplňku.

Zpěv přestal být slyšet.

A na cestě vidíš kanál.

Jde z něj pára.

Pára, která svítí.

Procházíš pomalu nad kanálem a všímáš si, že tam dole pod poklopem svítí svíčka.

A vedle ní je ještě jedna větší.

To kdyby zhasla ta menší.

Z křoví vyjíždí malá holčička na tříkolce a začíná si zase zpívat písničku o noci bez úplňku.

Udiveně jí pozoruješ.

A ona se na Tebe směje.

Je noc bez úplňku.

Holčička má bílou noční košili.

A lesklé oči.

Je tma.

Takže oči nejsou lesklé, ale jen tak trochu svítí.

Tříkolka má řidítka potažená modrým krepovým papírem.

Holčička má modré ruce.

Papír v dešti pouští barvu.

Jezdí na tříkolce okolo Tebe a zpívá písničku o noci bez úplňku.

Místo zvonku, má na řidítkách dvě zapálené svíčky.

Jednu menší a jednu větší.

To kdyby zhasla ta menší.

Holčička náhle mizí za stromem.

Zpěv přestal být slyšet.

Jdeš dál po mokré cestě.

Zkratka by měla pomalu končit.

Ale je moc dlouhá.

V dálce je slyšet řev.

Lidský řev.

Přicházíš na rozcestí, kde se cesta rozděluje na dva směry.

Jako Tvůj život.

A sedí tu pes.

Velký.

Černý.

A před ním je svíčka.

A vedle ní je ještě jedna větší.

To kdyby zhasla ta menší.

Všude okolo je rozházený promáčený krepový papír.

A modrá barva stéká po cestě do kaluží.

Pes se ani nehne a jen Tě pozoruje.

V jeho očích vidíš jenom tmu.

Nedá se do nich zahledět.

Oba jste ozářeni třepotavým světlem svíček.

Na tom tmavém rozcestí.

Koukáš na zem.

A vidíš, že okolo jsou vyježděné stopy od tříkolky.

V parku se náhle rozsvěcejí svíčky.

Jsou po dvojicích.

Vždy jedna menší a jedna větší.

To kdyby zhasly ty menší.

Některé jsou ale opravdu zhaslé.

Máš potřebu je zapálit.

Ale raději se rychlým krokem vydáváš směrem, který vede ven z parku.

Bez ohlédnutí utíkáš přes modré kaluže.

Cesta se svažuje dolů k řece, kde park končí.

A tam končí i Tvá divná pouť.

Vycházíš z parku ven.

Starý pán, který tu u řeky venčí svého psa, se na Tebe vyděšeně dívá.

A jeho vystrašený pes na Tebe štěká.

Podíváš se na své ruce.

Jsou modré.

Papír v dešti pouští barvu.

Jsi totiž malá holčička, která jede na tříkolce.

Tříkolka má řidítka potažená modrým krepovým papírem.

Místo zvonku má dvě zapálené svíčky.

Jednu menší a jednu větší.

To kdyby zhasla ta menší.

Ty máš bílou noční košili.

Cítíš se divně.

Tady na ulici.

Na tříkolce s řidítky potaženými modrým krepovým papírem.

Otáčíš se a jedeš zpátky.

Zpátky do parku.

Abys tam mohla jezdit po cestách s modrými kalužemi.

A zpívat si písničku o noci bez úplňku.

Jednou zajedeš do křoví.

A budeš čekat.

Abys mohla překvapit svou písničkou.

Slečnu.

Která třeba právě teď.

Na druhé straně.

Vchází do parku.

Brzy projde okolo kanálu.

A zastaví se na rozcestí u velkého černého psa.

Autor piťura, 15.09.2008
Přečteno 732x
Tipy 13
Poslední tipující: Vivien, mkinka, umělec2, Now, zelená víla, Lorraine, Romana Šamanka Ladyloba
ikonkaKomentáře (9)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Děj, co skvěle graduje, a nekončí. A navíc, ta grafika k tomu, podtrhla mé podprahové vnímání. Tento způsob ochutnat a nesníst má svoje kouzlo.

Alenka v říši divů, skoro jak Švankmajerova animace.

18.04.2021 14:59:17 | Vivien

líbí

stydím se před Tebou
některé povídky
bych si měl nechat pro sebe

ale děkuju za krásné řádky

18.04.2021 17:33:48 | piťura

líbí

Tedy, ber to tak, přečtu si to jindy :-)

18.04.2021 18:58:52 | Vivien

líbí

Staneš se tím čeho se děsíš.
Nebo jsi sám sobě strachem..
Připomnělo mi to film Podnájemník.

01.02.2019 00:39:18 | Now

líbí

Od Polanskeho.

01.02.2019 00:39:38 | Now

líbí

A Kinga To..snad tím kanálem.
Líbí velice.

01.02.2019 00:40:50 | Now

líbí

brácho
děkuju mockrát
:-)

18.04.2021 17:36:16 | piťura

líbí

no má to atmosféru =)

14.08.2009 11:39:00 | jusTMee

líbí

líbí se mi to
je to jako jeden z těch příběhů z knížky Požíračka mrtvol :)

15.09.2008 13:45:00 | Romana Šamanka Ladyloba

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel