Temný svět

Temný svět, tam jsem uzavřel
zbytky lásek a teskného žalu.

Temný svět, tam jsem ji uzavřel,
vílu černou, pro níž planu.

Tam jsem ji nechal,
zavřel na petlici,
a tobě nechal
jen světlici.

Pak jsi pouze řekla:
Miluji tě!
Nevěřil jsem,
a zavrhl tě!

Pak zavřela jsi ty mě,
sežehla mě pohledem,
řeklas mi o temném světě
a ten mi pak byl domovem.

Pak po věky vězel jsem
v kobce smrti, žel,
zapoměla jsi, že jsem
a můj čas už neběžel.

Po otevření temných dveří
není cesty odtud zpět,
já byl ten kdo ti věří,
a nehleděl jsem na svět.

Proklála sis láskou srdce,
nejostřejším slovem,
nemyslíš, že chutná trpce,
temnota je tvorem!

Temné světlo ozařuje líc,
tvou světlou, hebkou,
ne, není ze mě nic,
jen kosti s holou lebkou.

Temný svět jsi uzavřela,
jen ty a já jsme byli v něm,
když temnota prozřela,
stali jsme se Stínem.

Stínem lásky zapomění,
šípem lásky smrti,
který hnedli v okamžení,
zničí lásky děti.

Tak skončila tvoje krev,
na těle bohyně zkázy,
tak stojí tu : mrtev,
ač měl jen v očích slzy.