Poklona

Šedé šmouhy vlasů po tváři hned vedle slz,
z nikdy nekončících očí s řasy hedvábnými,
ke rtům beze tváří, k lícím bez úsměvů,
s poklonou líbeznou jak hvězdy na noční obloze,
neustávají a řinou se hlouběji, stále dál.
Srdce není zastávkou pro potěšení,
vždyť noc není dnešním modrým dnem,
ke rtům beze tváří, k lícím bez špetky úsměvů,
s líbeznou poklonou beze hvězd na jarní obloze,
neustává a řine se hlouběji, až k duši nesmrtelné.
Snad květina v klopě, trochu už uvadající,
slunce na nebi, pomalu dnes zapadající,
poklekne s poklonou líbeznou jak noc bez svého závoje,
neustávajíc a řinou se slzovým údolím dále…

k pokloně od slunce a od dnešního mládí..