Ztracené děti

.

slepec na kole . . .
bílá hůl míhá se mezi perutěmi
ptáků zobajících ulici od něčích šlápot
černé brýle v mohutné kštici
namísto na nose
a dlouhý plášť
se zlatým knoflíkem u krku
namísto nějaké brože
snad přelud dívky
jinotaj zbloudilé duše
nad propastí dne

hluché ticho prostřené ulicí
zmrtvuje pohyby podivného tvora
který ukazuje kolem na imaginární stíny
- - -
středem vozovky jde malé dítě
v ruce hadrovou pannu
honí zobající ptáky
až dojde k louži
ve které zahlédne zrcadlící se svět
a oblaky na obloze
a slepce na kole
stojí tam s prstem v puse
nerozhodně
s tázavým pohledem
napřaženým neurčitě do dálky
odkud marně očekává nějakou odpověď

Zvolna se tmí
podvečer se stydlivě halí do šera
nikde nic
nikde nikdo

jen slepec na kole
podivný tvor
a bez matky malé dítě

zavolám: - Ondro, Ondřeji . . . ! -
Ale dítě se neohlédne
. . . asi to bude omyl . . .

nebo snad ne?

.

.