Nebe plné hvězd

Nemusíš vědět, že je hvězda,
nesvítí však napořád.
Spousta lidí ji ale nezná,
někdo ji též nemá rád.

Vidíš je v zapnuté televizi
zcela v jiných podobách.
Objeví se a zase zmizí,
zbyde z nich jenom prach.

Jsou v dennodenním rytmu,
neustále v jednom kole.
Někdy chytnou náhle rýmu,
v hospodě si říkaj „Vole.“

Některé vyžadují pozornost,
další tvrdnou v ilegalitě.
I kamarád mívá přednost,
když nikoho nemá v bytě.

Každý jsme jeden případ
obvykle sám pro sebe.
V zrcadle se vidí nerad,
a nejraději rejpe do tebe.

Objeví se a opět zmizí
s odkazem nastálo.
Nebude lidí, televizí,
nezjistíte, co se událo.