Klíč

V dobách,
kdy jediný dotek znamenal vykoupení.
V dobách,
kdy všechno stálo na odpuštění.
Umíraje pomalou smrtí,
se zatvrdí,
že bude chtít více.
Lásky, tahat za života vlásky?

Tanečnice zoufale objímající tyč,
hledá předstíraný chtíč.
S tichou prosbou se dívá na publikum,
,,Máme tu pěkné panoptikum!"
Po noci lhaní,
přichází do světa ranní.
Co hledám v náruči cizího?
Pro těla potěšení,
ztrácím duše klid.
Kdo mi ho vrátí?
Snad bájný Cid?

Stíny se přebíjí jeden vedle druhého,
ztratili klíč od města rodného.
S tváří andělskou
stříhají křídla
rukou ďábelskou.