Hostina

Za zdmi z plastových víček,
doznívá hoření svíček.
Přede mnou uniforma z bavlny,
posetá několika skvrnami
z lovu.
Rozum versus cit.
Konečné vyrvonání
skýtá pouze utrpení.
Jezerem bez konce
plaví se v dáli veslice.
Převržena dechem větru,
až na konec banketu.
Tisíce očí se upírá do jednoho bodu,
ke zvířeti na pokraji skonu.
Klíčovou dírkou se ozývá vůně chleba...

Pod borovicemi a akáty leží kosti,
myslivec pukne zlostí.
Uklidí zbytky,
na hrob hodí kytky.