Pozdní polovědomé odpoledne

Znáš ten pocit, když vyčerpáním usneš uprostřed dne?
Probudím se takhle v podvečer. Venku se smráká.
Rozhlížím se kolem sebe a všechno je tak nějak divný.
Jako by nic nebylo na svém místě. Na správném místě.

Hlavou mi proletí kafe a cigára.
Já ten film neviděl. A neznám ani Iggy Popa.
A to podzim teprv začíná!

Co ty si o tom vlastně myslíš?
Čekáš trpělivě na pointu?
Stavím chrám (fuj to slovo nemám rád)
a zatím přespávám na kolejích.
Nebo je to obráceně? Počkej. Neni vono to obráceně?
Stavím koleje. Koleje na východ. Rozhodně na východ.

Každopádně Lolita, šla zatím někam do světa.
A tak si myslím, že ta pointa by měla bejt sakra ale špičatá.
Koukám na E A D G B E. Stojí v koutě už dlouho netknuté a napjaté.
Půjdu se podívat, jestli není v ledničce něco k pití.
Dlouhý věčer začíná. Když něco končí tak přece vždycky něco začíná. Čína. Láhev vína. A možná dlouhá dlouhá zima.