Cynickým smíchem propukám v pláč

Cynikem jsem a změnit to nejde,
kéž bys byl jen sen, bezpáteřní šmejde,
kde nic není, ani smrt nebere,
tuhle hru si prohrál, frajere.

Přiznat si neumíš pravdu zlou,
už si pro tebe jdou!
stojím před tebou a cynickým smíchem propukám v pláč,
pročpak už nic neříkáš?

Došla slova, došly věštby, tvému vševědění amen je,
řekni chlapče, komu to prospěje?
neslyšíš, nevidíš, proč se mi protivíš?
že by proto, že všeho zvíš?

Všeho zvíš, všude si byl,
jen tuhletu pevnost, tu jsi nedobyl
a já tu stojím dál a cynickým smíchem propukám v pláč,
pročpak už, náfuko, pročpak nic neříkáš?

Tolik si toho prožil, světem prolétl,
všichni to měli lehké,
všichni to mají lehké,
jen tys z temné propastí na vrchol bez pomoci sám vylétl.

Cynickým smíchem propukám v pláč,
proč tohle to děláš, nač?
baví tě dělat jak všichni nízcí jsou,
jen ty jsi tím dokonalým....mizerou.

Copak to tu bzučí u mých uší?
otravný jako v plavých vlasech vši,
hmyz, co všechno ví,
a já tu stojím a cynickým smíchem propukám v pláč.

Hmyze, hmyze, marné dítě,
jen plakej, ošidili tě!
nemáš dar, nesežral's všechnu moudrost světa,
bohužel nemáš ani právo veta.

Cynickým smíchem propukám v pláč,
neutíkej, před tím se neschováš,
můj cynický smích provázet tě bude,
budu tvým vzduchem, budu v tvém hrobě,
budu tu tiše stát a cynickým smíchem propukat v pláč,
nad tím, co byl by rád světaznalý, dokonalý a vševědoucí rváč.