Naše vlast!

Každý den, budím se s myšlenkou na ni.
Každý den přemýšlím, jak nakonec dopadneme.
Vnímám krach! Beznaděj! Smutek a utrpení!
Kam stáhne nás naše vlast, až jednou upadneme?

Matičko naše milovaná, co s námi zamýšlíš?
Co my bez moci, co jsme Ti udělali?
Už ani spravedlivě nerozdáváš a nás poctivé neslyšíš.
Chceš abychom na zemi pusté, prázdné, zemi nikoho usínali?

Vlastně už Ti vůbec nerozumím, nevím co se stalo.
Už Ti na nás nezáleží? O nikoho z nás už Ti nejde?
Že by se mi to všecičko o naší spravedlivé vlasti jen zdálo?
Nevěřím tomu, nechci a nebudu! Na tom už ale nesejde…