úcta

Zamilovaný pár se prochází ulicí.

Aby.

Pozoroval ten bláznivej svět.

Muž a žena.

Propleteni do sebe se navzájem hřejí.

A jsou odhodláni odolat únorovému mrazu.

Ulice je plná lidí a každý někam spěchá.

Nelze však přehlédnout.

Že lidé ztratili úctu ke svým matkám.

Za oknem sešlého domu totiž vidí starou ženu a její vrásčitou tvář.

Jak pozoruje to dění, jehož byla před časem také součástí.

Zoufalou samotu v jejích očích nezakryje ani roztrhaná záclona.

Za kterou se snaží dožít poslední dny svého ztraceného života.

Odklánějí svůj pohled.

Aby ten příběh samoty a beznaděje pozdrželi.

A mohli si všimnout starého tuláka.

Na kterého může někdo lehce šlápnout.

Lidé totiž ztratili úctu i ke svým otcům.

Jeho domov jsou staré noviny.

A jediný přítel je slepý pes.

Naštěstí Bůh ukončí brzy i jeho trápení.

Je totiž milosrdný.

Jejich splín přeruší až řev okradeného chlapíka, naproti na ulici.

Banda špinavejch dětí utíká s jeho peněženkou ulicí a pokřikujou na něj sprostá slova.

Je to jako když se ucpe hajzl a všechna ta lidská krása přeteče a rozlije se po podlaze.

Lidé totiž ztratili úctu i ke svým dětem…