Poloviční rodina

Za víčky ve tmě
brouzdám si po mysli,
pročítám vzpomínky,
vypouštím nesmysly.

Občas je krásný,
vrátit se v čase,
a prázdným myšlenkám
poddat se zase.

A pak stěny pokoje
chladné jsou po ránu,
připomenou 1. krůčky
tady po neznámu.

Zas jen na fotkách je vidět štěstí,
co tu bylo s námi,
co drželi jsme pevně v pěsti ...
Kdo to štěstí dneska dá mi?

Nač se jen zabývat,
tím, co tu bylo?
Znělo to krásně,
však co z toho zbylo?

Jak jste jenom mohli vy dva
rozvrátit svou rodinu?
Proč jste se jen propůjčili
tak bolavému zločinu?

Co nevěra rozpojila,
nikdo víckrát nespojí,
jen jedna strana možnost byla,
jenže já chtěla obojí...