Okamžiky pravdy

Mlčím,
rty v otazníku
na rameni kapky
sklouzly po deštníku

padám
pod údery lží
neměnila bych
tento život žít

na koleni
prosím mlčky slovy
slitování
pod rty portál nový

na tváři vítr
začínám znovu
nikdo netuší
smysl těchto lovů

lovím jen zlomky
pravdy zpod prstů
zkřehlá jistotou
lživých odrostů

běž, už běž
zlomila jsem touhu
bez svázaných dlaní
prázdné milování

trochu se dusím
marnou odpovědí
odešla jsem příliš
brzo po zpovědi.