Vyznání

Básnířko přebledá, s dravými kadeřemi,
opanuj duši mou, jak míváš ve zvyku.
Vydán ti napospas, padnu pro tvou zemi,
jen sejmi pro jednou z klína květ rulíku.

Básnířko zasněná, hebká jak pergamen,
rozezni lyru svou, jenž v srdci nosíváš.
Inkoustem na rtech tvých zcela jsem omámen,
když v noci Boha o milost prosíváš.

Básnířko bohémská, se sklenkou místo peří,
k žalu jsi zrozená, prokletá panno.
Hořkosti, zármutku nejstarší dceři
souzeno oplakat každičké ráno...