Takový je život....

Hele,kdo jsi?
Chvíli jsi sladký,
jindy zas hořkou příchuť máš.
Někdy si s tebou pohrávám,
jindy zas velíš,
ať to vzdám.

Jsi tu ještě?
Postůj,na malý okamžik,
jen malinkou chviličku.
Bojuju s tebou zas a znova,
pořád tu stejnou písničku.

Pročpak to děláš?
Já veselé básničky
bych chtěla psát,
třeba tak hezké,
jako ta paní Květka,
a celý den se usmívat.

Vnímáš mě?
Zase jsi nademnou vyzrál,
já tě však jednou porazím,
nejde to jednou,
ani po druhý,
a přece si s tebou poradím.

Živote,prosím!
Zastav mi čas,
tu dobu her a dětství,
vrať mi mé vzpomínky,
a moje tajná přání,
naděje prý umře až poslední,
tak proč mi sakra,bráníš.

Co myslíš?
Můžeme někdy najít
společnou řeč?
Trochu se toho bojím,
ale jednou patříme k sobě,
a jenom ta baba s kosou,
nám ruce spojí.