Ludvík z jiných časoprostorů přicházející

Hrozebným tónem řkouce zlo
Zubatá na dvéře buší
záře ta jemných, vlny clon
pěje tu pro lovce duší

Hlasy on nevnímá, věříc dál
světu dal za svůj vděk
pasován nevědom, hudby je král
halí ho středověk

Kalamář, papír, brkem jen husím
smí on pouze noty naň psát
neslyší jich však, ale napsat zkusí
ještě pár nádherných řad

Nechť žije památka jeho na věčné časy!
Nechť i tvorba jeho nabyde věčné krásy!